Standard

    FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

    F.C.I. – Standard č. 193/22.11.2006/D, GB

    BARZOJ – RUSKÝ CHRT

    (Russkaya Psovaya Borzaya)

    Pro Klub chovatelů a přátel barzojů do českého jazyka přeložila paní MUDr. Jitka Pacltová, revize ČMKU 2007

    Země původu: Rusko

    Datum publikace platného originálního standardu: 25.10.2006

    Použití: lovecký chrt, pes pro dostihy a coursing

    Klasifikace: Skupina 10     Chrti

    Sekce 1        dlouhosrstí chrti nebo chrti s praporci

    Bez zkoušky z výkonu

    Krátký nástin historie: Barzoj je již devět století podstatnou součástí národní kultury ruských dějin. Francouzská kronika z jedenáctého století dosvědčuje, že dcera velkovévody Kyjevského Anna Jaroslavna, měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I., tři barzoje. Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho známých osobností, cary i básníky: Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II., Puškin, Turgeněv. Velký význam mělo založení chovatelské stanice “Peršinskaja ochota” slavným chovatelem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem a srávcem psince Dimitrijem Valcevem. Od konce 19. století nacházíme barzoje v největších chovatelských stanicích Evropy i Ameriky.

    Celkový vzhled: veliký, aristokraticky vypadající pes se suchou, ale současně robustní stvabou těla: stavba těla lehce prodloužená, u fen o něco více než u psů. Kostra silná, ale ne mohutná. Kosti jsou dosti ploché. Suché, ale dobře vyvinuté svalstvo, hlavně na stehnech, ale nevystupující. Převažující význam má celková harmonie tělesných tvarů a pohybu.

    Důležité proporce:

    • U psů odpovídá výška v kohoutku výšce nejvyššího bodu beder, ale může být o něco větší.
    • U fen jsou obě výšky stejné
    • Kohoutková výška musí být o něco menší nž délka těla
    • Hloubka hrudníka odpovídá přibližně polovině kohoutkové výšky
    • Délka čenichu od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo je lehce delší.

    Chování / Charakter (povaha): ve všedním životě ukazuje barzoj klidnou a vyrovnanou povahu. Při pohledu na zvěř se rychle vzruší. Má ostrý zrak a vidí velice daleko. Jeho reakce jsou prudké.

    Hlava: suchá, dlouhá, úzká, aristokratická při pohledu shora i ze strany. Při pohledu ze strany tvoří ohraničující linie hlavy a čenichu dlouhou, lehce klenutou linii. Linie temene probíhá rovně nebo lehce šíkmo k dobře vyznačenému týlnímu hrbolu. Hlava je elegantní a tak suchá, že velké cévy prosvítají kůží.

    Mozkovna:

    • Lebka – úzká, při pohledu shora podélně oválná, při pohledu ze strany skoro plochá
    • Stop – velmi málo vyznačen

    Obličejová partie:

    • Nosní houba – velká, pohyblivá, v poměru k dolní čelisti zřetelně vystupující.
    • Hřbetní část čenichu – dlouhá, v celé délce vyplněná, blízko nosní houby lehce klenutá.
    • Čenich – od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo ji poněkud přesahuje.
    • Pysky – tenké, suché, těsné přiléhající k čelisti. Orámování očí, pysky a nosní houba jsou nezávisle na barvě srsti černé.
    • Čelisti / zuby – silná spodní čelist. Zuby silné a bílé. Nůžkový nebo klešťový skus.
    • Oči – velké, velmi lehce vystouplé. Barva tmavě oříšková nebo tmavě hnědá. Mandlového tvaru šikmo uložené; nesmí být štěrbinovité.
    • Uši – malé, tenké, pohyblivé; nasazené nad oční linií vzadu, směřující téměř směrem k šíji, pokud pes není v afektu. Špičky boltců leží blízko u sebe, nebo ukazují podél krku dolů a dobře na něj přiléhají. Při vzbuzené pozornosti psa jsou uši neseny výše a stranou nebo dopředu. Někdy je jedno ucho nebo obě uši vztyčeny jako u koně.

    Krk: dlouhý, suchý, ze strany zploštělý; svalnatý; lehce klenutý; nikdy není nesen vysoko.

    Trup:

    • Kohoutek – není zdůrazněn
    • Hřbet – široký, svalnatý, pružný. Spolu s bedry a zádí tvoří oblouk, který je více vyznačen u psů. Nejvyšší bod oblouku leží před středem beder nebo u prvního nebo druhé bederního obratle.
    • Bedra – dlouhá, vystupující, svalnatá, přiměřeně široká.
    • Záď – dlouhá, široká, lehce šikmá; šířka horních vrcholů obou kostí pánevních nesmí být užší než 8cm.
    • Hrudník – v příčném řezu oválný; ne úzký, ale také ne širší než záď; hluboký, hodně dlouhý, prostorný; dosahuje téměř do úrovně loktů. Krajina lopatek je plošší, potom se hrudní koš pozvolna rozšiřuje k volným žebrům, která jsou krátká. Při pohledu z profilu se tím mění sklon; žebra jsou dlouhá a lehce vystupují. V poměru k ramennímu kloubu předhrudí poněkud vystupuje.
    • Břicho – dobře vtažené; dolní linie hrudníku směrem k břichu rudce stoupá.

    Ocas: srpovitý nebo šavlovitý; nízko nasazený; tenký, dlouhý, při protažení mezi pánevními končetinami musí dosahovat až k hrbolům kyčelních kostí. Je bohatě osrstěn. V přirozeném postoji visí ocas dolů; při pohybu je nesen poněkud výše, ne však nad úrovní hřbetu.

    Končetiny:

    • Hrudní končetiny: hrudní končetiny suché, svalnaté; při pohledu zpředu jsou rovné a zcela rovnoběžné. Výška od loktů k zemi odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo ji poněkud přesahuje
    • Plece – lopatky jsou dlouhé a šikmo uložené
    • Nadloktí – mírně šikmé, jeho délka téměř nepřekročí délku lopatek. Úhel ramenního kloubu je je zřetelně zdůrazněn.
    • Lokty – jsou uloženy souběžně se středovou rovinou těla
    • Předloktí – suché, dlouhé; v příčném řezu je oválné; při pohledu zepředu štíhlé, při pohledu ze strany široké.
    • Nadprstí – vzhledem k zemi i lehce šikmé.
    • Pánevní končetiny: při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, rovnoběžné a jejich postoj je poněkud širší než u hrudních končetin; při volném postoji musí pomyslná vertikála, spuštěná z hrbolu sedací kosti, probíhat středem hlezna a nadprstí pánevních končetin.
    • Stehno – dobře osvalené, dlouhé a šikmo postavené.
    • Holeň a lýtko – dlouhé, svalnaté, šikmo postavené. Kolení kloub a hlezno musí být dobře vyvinuty, široké a suché. Zaúhlení musí být zřetelně znatelné.
    • Zadní nadprstí – ne dlouhé; téměř kolmo postavené. Zaúhlení jsou dobře zdůrazněna.
    • Tlapky: suché, štíhlé, podélně oválné, tzv. zaječí tlapka, klenuté; prsty k sobě dobře přiléhají; dlouhé, silné drápy dosahují k zemi.

    Chody / Pohyb: s výjimkou okamžiků při lovu je typickým pohybem pro barzoje prodloužený klus, plynulý, velmi pružný, jako když se barzoj vznáší. Při lovu jde o mimořádně rychlý cval s dlouhými skoky.

    Kůže: vláčná, pružná

    Osrstění: hedvábné, měkké a hebké. Zvlněné, nebo tvořící krátké kadeře, ale nikdy se nejedná o malé pevné kadeře. Na hlavě, boltcích a končetinách je srst jako satén (hedvábná, ale těžší), krátká, dobře přiléhající k tělu. Na trupu je srst hodně dlouhá a zvlněná. Nad lopatkami a v oblasti zádi tvoří jemné kadeře. Na žebrech a stehnech je srst kratší. Srst, která tvoří praporce v podobě kalhot a vlajky na ocase, je delší. Srst na krku je hustá a bohatá.

    Barva srsti: kombinace všech barev, nikdy však s hnědou (čokoládovou), modrou a jakýmikoli odstíny těchto barev. Všechny barvy se mohou vyskytovat jednobarevně nebo v kombinaci s bílou. Praporce na končetinách, “kalhoty” a vlajka na ocase mají srst zřetelně světlejší, než je základní barva srsti. Černá maska je typická u černě stínovaných barev.

    Velikost a hmotnost:

    Žádoucí výška v kohoutku:     pro psy:     75 – 85 cm

    pro feny:     68 – 78 cm

    U psů je kohoutková výška stejná jako vzdálenost najvyššího bodu beder od země, nebo je poněkud větší. U fen jsou obě výšky stejné. Jedinci přesahující maximální výšku jsou přijatelní za předpokladu, že zůstává zachována typická morfologie plemene.

    Vady: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky, zejména:

    Chrup:

    • chybění jednoho zubu PM2. Malé, abnormálně opotřebované zuby.
    • na chybějící zuby PM1 a M3 se nebere zřetel

    Barva:

    • tečkování ve stejném odstínu jako základní zbarvení

    Závažné vady:

    Celkový zjev:

    • podsaditý vzhled, krátký trup
    • těžké, kulaté kosti

    Hlava:

    • ochablé tkáně
    • tupá tlama
    • velmi zdůrazněný stop
    • velmi zdůrazněné jařmové oblouky
    • nevýrazný týlní hrbolek

    Chrup:

    • chybění jednoho zubu PM3, jednoho PM4 v dolní čelisti, jednoho M1 v horní čelisti nebo jednoho M2

    Oči:

    • hluboko uložené, žluté nebo světlé, štěrbinovitého tvaru (úzký otvor mezi víčky), viditelná spojivka

    Uši:

    • silné, hrubé, se zaoblenými konci

    Krk:

    • lalok

    Hřbet:

    • propadlý hřbet; u psů rovný hřbet

    Záď:

    • spáditá záď

    Břicho:

    • visící, nedostatečně vtažené

    Ocas:

    • hrubý, v akci spadající dolů

    Hrudní končetiny:

    • úhel u ramenního kloubu příliš otevřený (strmá plec)
    • lokty vytočené nebo vtočené
    • předloktí: kulatého průřezu. Jakékoliv prohnutí nebo odklon předloktí
    • výrazné (kostnaté) klouby
    • slabé nadprstí

    Pánevní končetiny:

    • přeúhlení nebo strmé úhlení
    • úzký nebo široký postoj zadních končetin

    Tlapky:

    • sklon k širokým, kulatým, masitým (silným) tlapkám; kočičí tlapky, ploché tlapky; doširoka roztažené prsty

    Srst:

    • barva: skvrny jiné barvy než je základní barva

    Vylučující vady:

    Chování / charakter (povaha):

    • agresivita nebo přílišná bázlivost

    Chrup:

    • předkus, podkus, asymetrický zámek skusu (zkřížený skus)
    • chybění jednoho řezáku nebo jednoho špičáku, chybění jednoho z trháků (PM4 v horní čelsiti nebo M1 v dolní čelisti), chybění více než 4 zubů jakéhokoliv druhu
    • chybné postavení jednoho nebo obou špičáků v dolní čelisti tak, že při zavřené tlamě mohou poškodit patro nebo dáseň horní čelisti

    Oči:

    • modré (břízové oko)

    Ocas:

    • jako vývrtka, zalomený (srostlé obratle), částečně nebo úplně kupírováný ocas

    Pánevní končetiny:

    • výskyt paspárků (vlčích drápů)

    Barva srsti:

    • hnědá, čokoládově hnědá, modrá

    Jedinci, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

    Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

    Čerpáno z www.cmku.cz